Bernský salašnický pes
Země původu: Švýcarsko.
Využití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.
Klasifikace FCI: skupina II, sekce 3, švýcarští salašničtí psi, bez pracovní zkoušky.
Krátký historický přehled: bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrachler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 byl na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedních Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše podsaditý než dlouhý.
Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Hlava: silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
Čenich: černý.
Chrup: úplný, silný, nůžkový skus.
Oči: tmavohnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími víčky.
Uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně dlouhé v klidu ploše přiléhající.
Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý.
Tělo: silné, kompaktní.
Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
Hřbet: pevný, rovný.
Bederní partie: široká a silná.
Záď: mírně zaoblená.
Břicho: nevtažené.
Ocas (prut): bohatě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní.
KONČETINY:
Přední končetiny: Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné. Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné. Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
Zadní končetiny: Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny. Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená. Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené. Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
Druh srsti: rovná, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno: - čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se rozšiřuje ve směru k čenichu po obou stranách v bílou; kresba mordy nanejvýš ke koutkům pysků. Bílá přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi. Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu. Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v krajině konečníku.
VELIKOST: Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm. Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného popisu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
jemná kostra
předkus a podkus
chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí.
entropium, ektropium
prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
výrazně kudrnatá srst
Chyby v bílých znacích a barvách srsti:
chybějící bílé znaky hlavy
příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
velká bílá skvrna na šíji
bílý límec kolem krku (nemusí být uzavřený, i vysoko sahající bílé zbarvení krku je chybou)
bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici náprstí (holínka)
rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
Povahové chyby:
nejistá povaha (bázlivost)
agresivita
CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
rozštěp nosu
modré oko, "břízové oko" (to jest bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
chybějící trojbarevnost
jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložena v šourku